Vítám vás v nové rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Trávím hodně času na zahradě. Pěstuji zeleninu a bylinky nebo jen tak zevlím na svou louku, kterou mám v koutě zahrady jako útočiště broučkům nebo motýlům a čmelákům. Zahrada mě nabíjí a chození bosa v trávě mě spojuje se zemí. A proto jsem dnes sáhla po kamínku, který přírodu hodně připomíná – achát mechový je doslova zahrada zakletá v čase. Každý je jiný a každý má v sobě zakletou jinou část louky, blat, lesa….
Vím, že je to prvoplánové ale před očima jsem měla zahradnici Sáru. Dělá tuto práci na čerstvém vzduchu už 30 let a stále jí baví. Po celý rok je na zahradě co dělat – v létě venku a v zimě ve skleníku. A rostliny potřebují stálou a prvotřídní péči, aby se nám odvděčili plody nebo květy. To Sára moc dobře ví. Dneska si oblékla džínovou košili a kalhoty a samozřejmě gumáky, protože bude přesazovat jiřiny a astry a hlína jí většinou lítá na všechny strany. Slamák dneska nechá doma protože až takové horko nemá být. Nicméně šperk doma nechat nesmí. Její talisman – srdíčko mechového achátu – nikdy nezapomene. Dává jí pocit, že i ona je součástí zahrady, že tam patří. A co dělá, když zrovna nepracuje? V zadní části zahradnictví je starý altán. A Sára si tam chodí sednout se svačinou. A protože je zahradnictví u lesa, velmi často jí u svačiny dělá společnost srnka, veverka nebo liška. Co je víc?
